čtvrtek 20. července 2017

I moje city jsou důležité. Jsem taky jen člověk.


Ačkoliv fikci pro dospělé nečtu moc často, na každou novou knihu od Fredrika Backmana se nedočkavostí doslova klepu. Když jsem se pouštěla do všemi oblíbené knihy Muž jménem Ove, ani mě nenapadlo, že si příběh toho postaršího bručouna tak zamiluji. Zdálo se mi neuvěřitelné, že se mi Babička pozdravuje a omlouvá se líbilo ještě víc. A i s knihou Byla tady Britt-Marie přináší další jedinečný příběh. Backman dokáže vzít netypické postavy, starce a děti, a překrásným způsobem převyprávět jejich příběhy, které člověka chytnou za srdce. Právě proto ho zbožňuji. 
Mám tak neskutečnou radost, že už v srpnu vyjde autorova další kniha - Co by můj syn měl vědět o světě. A jelikož nakladatelství Host své čtenáře rádo rozmazluje, už v listopadu nás čeká i Medvědín. Čím to udělat ještě lepší? Soutěží! Obě tyto knihy můžete vyhrát, pokud na vybraných blozích a webových stránkách najdete deníkové zápisky Fredrika Backmana a v nich skryté indicie. A deníkový zápisek číslo 6 máte zde!

--------------

I moje city jsou důležité. Jsem taky jen člověk.

V kancelářské budově, kde si můj kamarád N. a já pronajímáme kancelář.

Já: CO TO SAKRA!

Prásknutí klávesnicí o stůl, dusot dolů na recepci doprovázený asi — nejspíš — možná poněkud neúměrně rozrušenou řečí těla.

Já: Už ZASE nefunguje ta pitomá wifi a já už fakt…

Odmlčím se, když zjistím, že na recepci huláká dalších šest lidí.

Recepční: (s takovou trpělivostí, jako by před nástupem na tuto pozici pracovala v Arkham Asylum) Já vás slyším, všechny, wifi nefunguje v celé budově a chápu, že je to nepříjemná komplikace. Naši technici už na tom usilovně pracují. Slibuji, že to opravíme, co nejdřív to bude možné.

Muž: A to je KDY? Tlačí nás DEADLINE!

Druhý muž: Spadlo to uprostřed našeho aktualizačního procesu systému během PŘENOSU DOKUMENTŮ… *dlouhý řetězec slov, kterým jsem z větší části nerozuměl a o kterých jsem si téměř jist, že ani neexistují*.

Třetí muž: Když jsme sem nastupovali, slibovali jste nám bezproblémový… *nesouvislá snůška řečí, ve kterých jsem zachytil jen cosi o videokonferenci, co neprobíhala zrovna podle plánu, a že to dozajista ovlivní podstatnou část západoevropské tržní ekonomiky, jak ji známe*.

Žena: To už je POTŘETÍ tento týden… *různorodá prohlášení o tom, že veškerá jejich činnost teď „stojí“, tu a tam doplněná výběrem dramatických termínů, kvůli nimž se zdá, že žena musí řídit národní zbrojní továrnu ve sklepě*.

Ticho. Recepční se otočí ke mně.

Recepční: (Stále jako malý přívětivý zázrak) Potřebujete s něčím pomoct?

Já: Cože? Ne… teda… akorát… nefunguje wifi…

Recepční: (Ve všech směrech až nepřirozeně chápavá a ohleduplná) Opravdu mě to moc mrzí. Pracoval jste zrovna na něčem vážně důležitém?

Já: (Odkašlu si.) Díval jsem se na The Flash na Netflixu.

Ticho. Jistá výměna pohledů mezi mužem, druhým mužem, třetím mužem, ženou a recepční.

Já: (Náhle si uvědomím, jak je mým zvykem, že nejlepší způsob, jakým je třeba navázat na ne zrovna promyšlenou odpověď, není mlčení, ale naopak zvýšení tempa diskuse.) Moje žena má přede mnou půl série náskok! Doma prostě člověk NIKDY nemá čas, víte? Co? Ne? Já… no… je to… chci říct… je to přece… není to asi zas tak důležité, ale…

Ticho. Hlasitě se zasměju. Nikdo jiný se ale nesměje. Se střídavým úspěchem se snažím zabránit sám sobě v bubnování na imaginární bubínek. Nikdo se ke mně ani náznakem nechce připojit.

Já: (Poškrábu se na několika místech na tváři.) Ale můžu se zatím dívat na telefonu. Takže mi pak můžete… jen říct, až… no… až wifi…

Ticho.

Já: (Samozřejmě jaksepatří sebevědomě) Napsal jsem i knihu! Nedívám se… netrávím celé dny sledováním The Flash, to bych přece… navíc o polovinu série ZAOSTÁVÁM za svou ženou, takže chápete…

Ticho.

Já: (Aby to nevypadalo, že jsem na recepci jen kvůli tomuto) Navíc došlo mléko v automatu na kávu.

Ticho.

Já: (Ve snaze vypadat schopně a samostatně) Můžu ho doplnit sám.

Ticho.

Já: (Se značnými obtížemi se rozloučit) Tak zatím.

PS: Jinak jde můj sociální zácvik dobře, díky za optání.

Zdroj: http://www.fredrikbackman.com

--------------

Další přiznání Fredrika Backmana najdete v pondělí 24. července na blogu Rachel Roo.
Předchozí příspěvek visí už na webových stránkách Skandinávského domu.
Pro přehled a účast v soutěži o knihy Co by můj syn měl vědět o světě a Medvědín sledujte Facebook nakladatelství Host

2 komentáře:

  1. Tak to je boží. Takhle jsem se nezasmála dlouho :D

    Gabux

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No že jo! :D Podle mě je super vidět, že je Backman v reálu stejně tak vtipný jako ve svých knihách. :D :)

      Vymazat

Za každý nový komentář jsem moc vděčná, vždycky mě potěší a budu jedině ráda, když komentář zanecháte. :)
Pokud použijete profil "Anonymní" prosím, abyste se na konci příspěvku podepsali. Předem děkuji.